Myslim, ze velky podil na tom, jak si to tatinek uzije, lezi v rukou zdravotniku. Moje dr. byla v tomto velice empaticka a skvela. Rikala jsem ji dopredu, ze manzel nesnasi krev, ze mam obavy aby ji tam neomdlel a ona se jenom usmivala. Manzel se okamzite pri zacatku tlaceni cpal za postel za moji hlavu, tak jak mu to radili ostatni tatinkove. Dr. mu rikala, ze to ne, ze mi musi drzet nohu nahore a podpirat zada, ze neni dost sester, koukal, ale musel. Kdyz mu pak rekla, ze uz se objevila hlavicka, at se podiva na vlasky, to uz zezelenal. Ale pak pripustil, ze to nebyl desivy pohled, ze tam nebyla zadna krev a nic nez ty ciste vlasky. Jsem si jista, ze kdyby to byly jatka, tak ho dr. nezve se podivat. Kdyz sla na siti, tak ho poslala co nejdal a poverila peci o dite. Takze nakonec ten muj omdlivac vsude hrde vypravi, jak si sve dite temer porodil uplne sam a jak to bylo vsechno v pohode.