Manžel svou přítomnost u porodu nechal na mém rozhodnutí. U prvního jsem chtěla. Byl jako vždy praktický, okamžitě se zorientoval v situaci, pomáhal, dokonce nás nechala asistentka ve druhé době jen spolu a on mi pomáhal zcela profesionálně. Nelitoval mě, neutěšoval, neomdléval. Jen povzbuzoval jak při závodu. Všiml si, když sestra po porodu omylem nechala zastavenou infuzi s oxytocinem (dost jsem krvácela). Pomohl mi při jídle, chodil se pravidelně dívat na malou do inkubátoru, jak je krásná a referoval. Bylo to fajn.
Druhý porod nestihl, bylo to moc rychlé.