Jako malá jsem se musela u všeho dovolovat, jestli si smím vzít. Nakonec jsem se jako náctiletá po večerech, když se rodiče dívali na televizi (na kterou jsem se po osmé dívat nesměla), plížila tajně k mlsníku, abych si do hrsti nabrala piškoty a zmizela s nimi do postele. Domluv se s dcerou. Řekni jí, že si sladké brát samozřejmě může, ale stanov limity, které platí pro ni i pro každého jiného v domácnosti - kolik si toho sama může vzít, jak často a na co se nesmí sáhnout, protože to není jenom mlsanda, ale potřebuješ to pro vaření. (Ono na snědení čokoládové polevy na vaření obvykle dojde, pokud se mlsá právě tajně, nikdo zmizelé sladké nedoplňuje, protože neví, že by měl, a jednoho dne v tom mlsníku prostě není už nic jiného než ta poleva na vaření. )