Ahoj....já měla bulimii, přes deset let...jsem dá se říct také vyléčená....ale opravdu 100% dobré to není. Měřím a vážím teď po dětech stejně jako ty, přesně...a taky to hlodá, ale chtěla bych dát opravdu těch 5kg dolů, ale budu se snažit nějak zdravě.
Ono je to u těhto nemocí jako u jiných závislostí, úplně vyléčit se nejde, vyléčený alkoholik není vlastně vyléčený, ale abstinující, a i já jsem abstinující bulimička, bohužel, přiznám si to.
Někdy je to na hraně, ale držím se. Myslím, že tam, kde jsem byla už být nemůžu, byla jsem na totálním dně a začala se léčit až když mi hrozila opravdu smrt a psychicky jsem se složila, naprosto...
Bude to se mnou a asi i s tebou celý život, ale mě pomáhá jedno a to děti. mám dvě...malému je 17 měsíců a oni prostě potřebují mámu, klidně tlustou, jakoukoliv, ale živou!
Krásná štíhlá hubená, ale v hrobě jim budu k ničemu a už si je nepohladím. Tudíž kvůli nim o sebe pečuju, už jsem byla na hraně, co jsem vyléčená, zvracela jsem, přiznávám, ale jen 3 krát za uplynulý rok a půl a poté jsem si dala pár facek a děsně si to vyčítala, ale v nemoci jsem zvracela i 6krát denně....
No, bylo zle, ale řekla jsem si...tohle jim udělat nemůžu, tohle ne, to by byla vůči nim zrada. Tak je to teď tak, že o svoje zdraví dost pečuju, snažím se jíst kvalitní a výživné potraviny, aby tělo mělo potřebné látky, abych byla při síle a byla tu pro sviště co nejdéle.
Takže tak to je...pomáhá mi láska k prckům.
Přeji ti, aby jsi to zvládla....buď silná
Jinak, je to samozřejmě psychická porucha, tvoje i moje a je třeba ten blok odstanit, mě se to úplně nepovedlo, jen vím, že za to může mé zpackané dětsví a výchova