Zdravím maminky čekatelky,
ve Vrchlabí jsem rodila v květnu 2004 a příště pojedu zase tam. Musím říct, že jsem rodila poprvé a nemohu tedy porovnávat, ale některé příhody kamarádek z jiných blízkých porodnic mě trošku děsí, takže jsem ráda, že jsem dala na dobře míněné rady a jela do Vrchlabí.
Bylo ale pár věcí, které mě mrzely nebo jsem jim zcela nerozumněla. Je ale pravda, že jsem byla z porodu tak vyjukaná, že jsem se mohla třeba rovnou ptát.
Takže:
1. přijela jsem do porodnice v pátek odpoledne a po prohlídce bylo rozhodnuto, že už zůstanu tam, protože to druhý den dopoledne bude. Bylo mi doporučeno spát a nabídnuto "něco", abych usnula. To byl šok číslo jedna. Odmítla jsem vyzbrojena touhou rodit bez léků. Porod se rozjel během hodiny, takže štěstí, že jsem odmítla. Ale třeba by to nebylo nic drastického, nikdo mi neřekl, co to "něco" je.
2. měla jsem porodní asistentku, která ve Vrchlabí pomáhala rodit poprvé (takže moje Verunka je i její první miminko :-) ), byla milá, ale trošku svázaná představami asi z minulých míst, hodně mi povídala do toho, co mám dělat a co ne (dýchejte takhle, nehekejte, vysilujete se, už nehopsejte na míči...). Byla moc milá, opravdu ano, ale rozhodně porod nebyl o mé intuici.
3. měla jsem kontrakce tak po 2 minutách, byly dost silné, jak konstatovala druhá PA, která občas nahlédla, "krátké, ale intenzivní". Porod se trošku protáhl (o 4 hodiny kvůli komplikaci) a já byla fakt unavená. Jak v jiném příspěvku popisuje maminka ten přístroj na měření jako teploměr, tak ten mi přikládaly po každé druhé kontrakci, takže jsem mezi kontrakcema nemohla odpočívat, musela jsem se štelovat, aby se jim to dobře měřilo. To mě taky trošku mrzelo. Že mě prohlížely obě PA jsem brala, na někom se nová PA musela učit. :-)
4. na kurzu nám paní Konvalinová doporučovala kyblík na koupání a na moji otázku, zda mi v porodnici ukážou, jak tam koupat, odpověděla, že ano, pokud to včas nahlásím. Hlásila jsem to pořád, ale nakonec to skončilo diskusí mezi mnou a dětskou sestrou, kde se mě DS snažila přesvědčit, že bych si měla pořídit ještě vaničku, že v kyblíku "to není ono". Doma jsem to však jako samouk zvládla. :-)
5. od soboty do středy dopoledne jsem měla mimojiné tato jídla: květáková polévka, mrkev s hráškem, rizoto s hráškem. Po květákové polévce následovala probdělá noc. Známá z našeho domu tam rodila v září, také dostala květákovou polévku a dopadli s miminkem stejně. (Radno říct, že polévka byla skvělá a ptala jsem se, co to bylo za dobrotu, vůbec jsem nepoznala, že byla květáková. :-) )
6. při prvním přiložení mi DS uchopila bradavku mezi dva prsty tak, že mi bradavka zalezla a snažila se takto upravený prs natlačit miminku do úst. Prohlásila: "máte blbý bradavky, koukal vám na ně někdo?" a že "miminko má žloutenku, dávejte jí na světlo". Bylo mě do pláče. Druhá DS, která přišla po výměně směn, shledala vše v naprostém pořádku, jak prsa, tak miminko. Kojení nám šlo a jde dodnes. Bradavky byly všechno, jen ne vpáčené.
7. První den se mi o Verunku staraly, přebalovaly ji, přestrojovaly. Já netušila, kdy už můžu sama. Druhý den si ji vzaly na nějaké vyšetření a vrátily mi ji se slovy: "Maminko, byla pokakaná, hlídejte si to." Byla jsem z toho zmatená, ten porod mě tak dostal a ty city hlavně, že jsem asi potřebovala slyšet: "Tak šup maminko, už se pokuste postarat se sama."
8.Kojení bolelo. Pořád jsem poslouchala, že nesmí. První loky Verunky jsem vydržela jen se slzami v očích. Jako anděl se tam objevila DS Jaruška a s pochopením řekla, že první momenty pití ze začátku vždy bolí, než si bradavka zvykne, takže by občas příručky o kojení zahodila.
Další ne tak příjemné momenty líčit nebudu, protože to byly nepodstatné věci a myslím, že hodně ovlivněny hormony, které se v mém těle bouřily. Nechci tedy vrchlabské porodnici uškodit výčtem špatných věcí, které třeba vůbec špatné nebyly.
Abych byla správně pochopena: Vrchlabí ano ano ano!!! Ale už s vědomím, že všude jsou lidi jen lidi a že když něco chci, musím se prosadit nebo alespoň ozvat.
Kdyby u nás ale šlo rodit ambulantně, asi bych tu variantu zvolila. Rodit doma bych se bála, ale 5 dní v porodnici bylo na mě trošku moc. :-)
Ještě musím podotknout, že máme hodné, usměvavé, šikovné děvčátko, zítra jí bude 6 měsíců a já hrdě hlásím, že je taková, protože je přirozeně porozená a Vrchlabí vřele doporučuji a na mé doporučení se tam chystá i jedna kamarádka.
Ukrajinka sestra tam nebyla ani jedna a kdyby jo, tak co? Bylo tam pár Slovenek a byly fajn.
Maminky, nebojte se Vrchlabí. Nechci Vrchlabí uškodit, ale myslím, že příspěvků kladných je hodně, tak jsem chtěla trošku vyrovnat dojem.
Ilona+Verunka 29.5.04