"proč bychom měli handicapovaným a týraným pomáhat, kdyby to byla spravedlivá odplata za jejich činy?
a naopak - být pomocníkem zkušené duši, která prochází řekněme pokáním, to je způsob, jak i my se můžeme někam posunout a stát se lepšími"

To se vůbec nevylučuje, podle mých poznatků a zkušeností a vzpomínek si tu karmu vybíráme do dost velké míry sami. Může být vysoce realizovaná bytost, která se rozhodne odžít většinu špatné karmy v jednom životě a naloží si pořádný kotel, u míň realizovaných se karma rozpouští většinou pozvolněji a postupně. Karmu můžeš rozpouštět vědomě taky milostí nebo dobrými skutky... není to tak nemilosrdné jak se zdá, velký díl je na každém z nás.