Lepino, tak o tom jen nemluv a rovnou mu řekni, že by sis přála, aby se s rekonstrukcí trošku posečkalo "práce vesměs přece neuteče" a zajděte spolu třeba na večeři, nebo si dohodněte jen tak rande... My jsme se taky takhle jednu dobu začali odcizovat, a to, že jsme právě přehodnotili naše priority a začali jsme se více věnovat my dva sobě; manžel zajistil občasnou slečnu na hlídání, tak mi přijde, že od tý doby si hodně hlídáme to, abysme dokázali být spolu, říkat si, že se máme rádi, vzájemně si chystáme malá překvápka... Je fakt, že se taky stane, že jsem někdy víc unavená než by se slušelo a nemám náladu... ale když manžela poprosím, že bych potřebovala odpočinout, aby mi pomohl s tím či oním, tak se většinou domluvíme a já si odpočnu a můžeme být zase spolu. Tím neříkám, že doma máme pořád jen idylku - taky ne, taky se občas přežene nějaký ten pověstný mráček
Ty vlasy bych fakt přestala řešit - ono se taky z toho věčného hlídání a podezírání můžeš zbláznit. Opravdu sledovat vlasy mě nikdy nenapadlo a že taky občas objevím různé, které ode mě být nemůžou - když je manžel doma, tak si z něj dělám legraci, jestli si z nás tentokrát chce udělat rodinné přátele nějaká zrzka... Mmch já mám teď muže s jeho kolegou na studijním pobytu a jsou tam asi 2 chlapi na 15 mladých slečen a jsou tam s nimi od rána do noci... taky bych mohla vyšilovat, podezírat, ale nedělám to. Spíš si z něj dělám legraci, jak to zvládá Kdybych začala něco větřit, tak jdu hlavně první za ním, protože holky tady Ti těžko poradí a řeknou, jestli skutečně nějakou někde má