my s dětma na hřbitov chodíme. O smrti ví, umřelo nám před rokem kotě. Nikdo bližší nám zatím neumřel, tak si to ještě asi neumí představit. Ale docela často si mezi sebou povídají o tom, že někdo umřel. Mají hodně starou prababičku, my o tom takhle nikdy nemluvili, ale oni si to vydedukovali, že prostě ten její konec už je blízko a do her si to fakt někkolikrát zapracovali (hráli na to, že přišel dopis, kde bylo napsaný, že babička umřela apod.). Trauma z toho nemají. Spíš to berou úplně normálně, kdyby byli dospěláci, řekla bych až cynicky. Berou to, že je to zajímavý, ne smutný. Je jim 5,5 a 4.