Chce-li někdo vydědit potomka, musí sepsat listinu o vydědění. Tato listina musí splňovat stejné náležitosti, jako závěť samotná. Tedy sepisuje-li se vlastnoručně, musí být též vlastnoručně podepsána a datována. Také v ní musí být uveden důvod vydědění – v popisovaném případě přichází v úvahu § 469a odst. 1 písm. b), který říká: „Zůstavitel může vydědit potomka, jestliže o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl.“
Kdyby vyděděný listinu o vydědění napadl, záleželo by na posouzení soudu, zda listinu uzná či nikoliv. Soud by vedl řízení, ve kterém by se prokazovaly tvrzené skutečnosti o tom, že potomek neprojevoval o zůstavitele opravdový zájem. Vždy jde o posouzení okolností konkrétního případu. Soud bude také např. zjišťovat, zda potomek zůstavitele měl reálnou možnost o zůstavitele projevit opravdový zájem, tj. zda zůstavitel měl sám zájem se s dítětem stýkat a udržovat s ním běžné příbuzenské vztahy.
Nutno ještě pamatovat na to, že v případě, kdy je potomek vyděděn, nastupují na jeho místo jeho potomci. Mají-li být také vyděděni, musí být v listině o vydědění výslovně uvedeno, že se důsledky vydědění mají vztahovat i na ně.