Dámy, jste skvělé! Mockrát děkuju za rady a povzbuzení. Ano, někteří z prarodičů mají dojem, že ji rozmazlujeme, hned by jí jednu střelili... Tomu se a priori vyhýbám, ale to moje ječení je taky blbý... Nechci, aby z ní byl úzkostlivý neurotik. Knihu RaR znám, snažím se, ale je to záhul, učím se všechno nově. Celý den tu jsem sama, neb babičky jsou daleko a nemocné. Večer už mi docházejí baterky. Vlastně nám všem... Večery nám "nabourává" tatínek, přijde z práce (bohužel ne pravidelně ve stejný čas), dítko ožije, je nadšené, má novou energii. Myslím, že když se na cestě do postele zeptám, jestli na něco nezapomněla, můžem lecčemus předejít.