Pokud přítel se k tomu staví takhle, tak je to skvělé, máš oporu a sama cítíš že se dítěte nedokážeš vzdát, myslím siže by tě interupce potom hodně tížila. Chápu tvoje rodiče, ale být tebou, tak bych za dítě bojovala i za cenu toho, že s rodiči bude ten rok velká nepříjmená bitva. Nevěřím tomu že by máma dítě a tebe nakonec nepřijala, chce to jen čas. Rozhodnutí je na tobě a příteli, ne na nich, důsledky ponesete celý život vy.
CO se týče studia, jak tu už někdo psal, dostudovat můžeš celkem bez problémů i s dítětem, dnes možnosti opravdu jsou, sama jsem dodělala střední (ale byla jsem o dost straší než ty) se dvěmi dětmi a teď se třemi dětmi studuji vysokou. Pokud budeš mít odhodlání a přítel tě podpoří, dokážeš to!
Problém může být s financemi, s rodiči moc počítat nemůžeš a přítel je zřejmě student? Musel by si najít alespoň trochu placenou brigádu ke škole, 3 roky by jste určitě zvládli než by šlo malé do školky. Máte kam jít bydlet?
Moc bych ti přála aby ti vše vyšlo a našla jsi v sobě odvahu bojovat, věřím že nejen rodiče, ale i okolí ti bude házet klacky pod nohy (někteří lékaři, úředníci jistě bduou koulet očima, že jsi se tak mladá rozhodla pro dítě a že jsi asi spadla na hlavu), ale jestli se rozhodneš, vytrvej! Obdivuji v tvém věku tvůj zodpovědný přístup k celé věci! Držím vám moc palce!