Petulko, máš to hrozně těžký. Já jsem si stejným problémem procházela krátce před 17 narozeninama, byl to 1. sex s přítelem se kterým jsem chodila třičtvrtě roku, nebrala jsem antikoncepci, ale po sexu jsem si vzala postinor, ale nějak nazafungoval a já otěhotněla. Taky jsem dlouho řešila co dělat, nakonec jsem se rozhodla pro interrupci, bylo to pro mě těžky, začaly se dostavovat těhotenský nevolnosti a tím víc jsem cítila, že je ve mě dítě, rodičům jsem nic neřekla, přítel (tomu bylo taky 17) mi řekl, že se k tomu postaví, ať se rozhodnu jakkoliv, nakonec jsem se rozhodla pro interrupci, bylo mi z toho hrozně, když jsem ji podstoupila a sestřička mě probírala, tak si pamatuju jak jsem brečela a říkala, že jsem zabila dítě, ona mě utěšovala, ale ten pocit tam byl, bylo mi fakt hrozně, pak jsem se z toho postupně dostala, nejsem na sebe pyšná, že jsem toto podstoupila, ale teď jsem teda ráda, že to bylo, tak jak to bylo. Je mi teď 32, mám 2 děti, to první jsem porodila ve 23 letech a i teď si říkám, že to bylo moc brzo a neumím si představit, že bych dítě měla už v 17. Na druhou stranu, moje bývalá spolužačka porodila v 17 a všechno v pohodě zvládla, s partnerem jsou pořád a mají už 3 děti a říkala, že by nikdy neměnila, takže tak, rozhodnutí je na tobě, jen jsem Ti chtěla nastínit druhý pohled, že ať se třeba rozhodneš pro interrupci, tak tě to nebude tolik trápit v budoucnu, jak si teď myslíš. Držím palečky, ať to všechno ustojíš, ať už se rozhodneš jakkoliv. Majka