Hroudo, taky znám. Říkám si, že se časem srovná. Před rokem bylo ještě hůř, ale z dnešního pohledu nechápu, jak jsem mohla vůbec zvládnout stíhat. Co mně na tom všem vadí ještě víc než stres (nestíhání, neschnopnost vypnout..) je věta, kterou si často říkám při různých příležitostech "Jo, do tohoto se musím pustit, to musím udělat atd.". Do spousty věcí se pak vůbec nepustím, spousta z nich jich nakonec sama vyhnije (to je prý dokonce odborný termín - šuplík na věci, které se vyřeší bez našeho přičinění ), ale uteče mi tak spousta věcí, do kterých se pustit opravdu chci, prostě je propásnu