mám to taky tak. Vždycky si říkám, že potřebuju odpočinek, že bych měla někam na víkend vyjet, ale v hrůze, že bych to pak měsíc doháněla, radši nikam nejezdím. A stejně sem furt ve skluzu. Jak píšeš. V práci, doma, mám pocit, že se ani klukům nevěnuju jak bych měla, o mužovi (že by sme někam šli) ani nemluvím. Volá mi kámoška, že se v sobotu zastaví, já se na ni těším, ale vidím to, jak budu muset všechno dohnat.
Myslím si, že je to i mnou. Jsem hrozně nesystematická, chaotická. A hrozně mě to všechno se*e.