Tak já se taky přidám. Asi se tak člověk narodí a přeju všem podobně postiženým, aby našly konečně někoho, kdo to ocení, i když mě se nepodařilo. Vzah jde od deseti k pěti, ne snad, že by měl jinou, ale proto, že já si neumím jít za svým a ani po pěti letech intenzivního vztahu spolu nežijeme a já se deptám se synem ( není to otec dítěte ) v jednom domě, bojuju o kuchyň, koupelnu, otec mě deptá, bere věci, občas se mu hodí i moje peníze a on má svůj dům a prostě semnou asi bydlet nechce. Vždy řekne, že bych se musela jinak chovat. Nechápu jak, uklízím mu, peru, žehlím a dělám matraci na svoje bydelní se nezmůžu, sebevědomí na nule, mám jen střední školu, na VŠ mě letos nevzali, sice makám, ale mám to zatím jako rekvalifikaci za pár kaček a práci jsem bez problémů zvládla za týden, cítím se nedoceněná, leč nic lepšího se mi nedaří sehnat, je to začarovaný kruh. Dovzdělávám se i v AJ, abych měla lepší perspektivu sehnat dobrou práci, ale výsledky nikde, asi už jsem tak zahořklá, že to je i cítit z toho životopisu... mám tak nějak pocit, že to je už smůla nás hodných až blbých...tak se držte.