Na výběr nebylo, cvičily jsme povinně v hodinách tělocviku.
Ze mě bylo traumatizované poupě, protože syntetický dres mě hrozně vadil na těle, koordinovaného pohybu jsem zcela neschopna a moje matka, jakožto jedinná z matek , nesehnala podpultové bílé cvičky a lehkomyslně mě naivku přesvědčila, že ty červené ťapky, co mám doma, bezvadně ladí s dresem. A tak jsem se stala červenou skvrnou v bílém poli, učitelka z toho měla nervový šok a dala mi to po předváděčce pěkně sežrat. Hlavně pamatuju, jak matka trnula hrůzou, aby jsme nedejbože do té Prahy nejely, neb měla představu jakýchsi sexuálních orgií...moc mi to tehdá vrtalo hlavou, jak to myslí. Nejely jsme, díky těm ťapkám