Heros, asi by ses s tou informaci nejdriv mela vyporadat sama. Je to tezke a bude hur. Moc me to mrzi.

Ohledne informovani ditete se pridavam se k ostatnim. Vezmi ditko za dedou s tim, ze je v nemocnici a ze je mu moc zle. Ze vas ale presto rad uvidi. Az dojde k tomu smutnemu konci, proste rekni, ze dedeckovi bylo uz moc spatne, ze zemrel. Nebude se se v tom kdovijak rypat. Nam zemrela prababicka pred rokem. Dcerce byly cerstve 3 roky. Informaci o tom, ze babicka zemrela prijala zcela v klidu s tim, ze je to smutne, ale ze babicka uz byla moc stara a unavena. Dodnes si na to nekdy vzpomene, na babicku zavzpomina a jde dal.

Neni idealni chvile na poucovani, ale neodpustim si to. Nemyslim si, ze je dobry pristup detem jakkoliv zatajovat smrt. Je dobre, kdyz deti odmalicka poznavaji "kolobeh zivota". Kdy chces ditku vysvetovat, ze maso se nelihne na PVC tacku nekde pod infra lampou, ale pochazi ze zvirat? Vybafnout najednou informaci, ze to dobre masicko, ktere ma tak rado, neroste na strome, ale ze pochazi z roztomileho zviratka na predskolni dite .. to muze napachat vic skody nez uzitku. Cim jsou deti mensi, tim prirozeneji vnimaji smrt a vse, co s ni souvisi.

Nase skoro ctyrleta odjakziva vi, odkud maso je. Ryby, drubez i nase domaci jehnata se mnou bezce porcuje (hrozne ji bavi, ze v tom "hrabat", musim ji az odhanet...jen ji nenechavam byt u usmrceni tech zvirat). Sama chodi krmit jehnatka i kachnicky s tim, ze se o ne musi pekne starat, ze nam pak daji dobre masicko. Ja vyrostla v Praze, ale stejny pristup ke me mela babicka na vesnici a dodnes jsem ji za to vdecna.

Je smutne, jak se nam ze zivota vytraci prirozenost...

Ale tobe ted preju hlavne hodne sily na prijmuti nove zivotni situace.