Ahojte..
Chtěla jsem se poradit. Sice to u nás ještě není aktuální, ale starší mi to v hlavě od narození malýho a myslím, že už se to blíží....Jak, kdy a jestli vůbec říct dítěti o bio otci?

Situace je taková, že vztah s ex už pomalu umíral, když jsem se dozvěděla, že jsem těhotná. Sama mám v rodině tragickej případ toho, že se partneři vzali jen kvůli dítěti (bylo to v době, kdy být samoživitelkou byla véééééééélká ostuda...dětem je cca 40 let) a dopadlo to opravdu moc smutně. Maminka si nakonec vzala život, protože ji manžel přes děti vydíral, ona byla labilní a její rodina jí dala jasně najevo, že pokud se rozvede, nepomůžou jí v ničem...To byla odbočka, ale napsala jsem to proto, aby bylo jasno, že jsem ani neuvažovala o tom, že bysme s ex byli jen kvůli dítěti. Takže su samoživitelka od samýho začátku. Otec není v RL. Nesouhlasil s tím a já z toho byla už tak špatná, co mám před sebou a hlavně do čeho přivedu to nevinný stvoření, tak sem se s ním nehádala a nechala to tak..(další, i když extrémní, odstrašující případ z okolí, kdy otec v RL je a jaký sou z toho komplikace). A teď mi hlavou vrtá, že by dítě mělo znát kořeny, ale jeho otec na něj v podstatě kašle, bylí v Pze (my Bo), nikdy ho neviděl, sám se ozve cca 3x do roka formou sms (můj a synův svátek a vánoce), za celý 2 roky jsem z něj nedávno dostala 3000,- a byl to boj, jeho matka o vnoučeti nic neví atp...
Mám strach, že to synovi časem jen ublíží, když bude vědět, komu vděčí za polovinu genů. A jak mu říct o jeho otci a nehanět jej, když je to, co se stalo a děje pro mě ještě pořád bolestná záležitost? Celou dobu su sama, nedokážu navázat ani minimální kontakt s částí okolí mužkého pohlaví.. A možná su jen sobecká a nechci se o malýho "dělit" a žít se strašákem č.2, že až se v jeho pubertě pohádáme (a vím, že to bude nesčetněkrát), aby syn "neutíkal k tátovi" a ten, ač třeba do těch cca 10 let bude mrtvej brouk, nebyl pak za frajera...
Prostě jsem se chtěla poradit, jestli ste někdo byl v podobné situaci, jak ste to řešili a jak to dopadlo..