Ažurko, zdůvodnit se dá všechno. Takže na tuhle otázku by odpověď za dvacet let mohla být, že to např. není průkazné., že je to tak dávno, že to spolu nesouvisí,že se rozhodovali v jiné době a v jiné situaci...
Teď je situace, kdy je každé řešení špatné. Jde o to, aby to bylo to nejméně špatné. Ať už se rozhodne jakkoli, pokaždé zaplatí a nebude to málo.

Z pozice matky bych to asi brala tak jak píše Bukvice. Že je v průšvihu moje dítě a já jí chci pomoct, pokud mi to situace umožní.
předpokládám, že znám svoje dítě a tak vidím, jestli je to nezodpovědnej rozmazlenej puberťák nebo ne. Vím, jak se doposud v životě chovala, jestli má smysl pro odpovědnost. Na základě toho - znalosti své dcery bych se rozhodovala, zda jí tlačit na potrat nebo jí pomoct situaci zvládnout. není to navždy a nemusí to být deset let. Já osobně to mám tak, že v šestnácti by mně to u dcery mrzelo, na druhou stranu čekat na vnoučata až do třiceti a výš by mne mrzelo taky, protože už bych na ně neměla tolik síly apod. Je to prostě čistě individuální.Vadí mi Libikovo zobecňování.