Dee Dee,
nechtěla jsem sem psát... ale nedá mi to.
Ono je strašně hezký vědět, co bys udělala, kdyby. Jenže v praxi to není až tak snadný. Nejsem moc mateřskej typ, nikdy jsem neplánovala děti, a přesto ani po čtrnácti letech nejsem smířená s rozhodnutím jít na potrat "ze zdravotních důvodů". Pořád si říkám, že jsem to MOHLA risknout, že by to dítě TŘEBA nebylo až tak postižený. A nezbavím se toho nikdy, protože se nemůžu zbavit dojmu, že nemám právo rozhodovat o bytí a nebytí.
Takže je otázka, jak to nese ženská, která mateřskej typ je a děti chce.
Tipla bych si, že ještě hůř.