Žejo. Majitelky zběsilejch jezevčíků a divokejch jokšírů jsou nějaké prventivně protivné. Máme dvě Berňačky, poslušné k trpaslíčím oštěkávačům naprosto netečné a přesto se na nás majitelky těchto tvorečků tváří nasupeně a občas přidávají jedovaté poznámky. Přitom naši psy jdou buď u nohy nebo na vodítku a jejich kolem našich volně pobíhají a poštěkávají.
Snad jedinkrát u nás na zahradě jednu šílenou jokširku Amálka lehce přišlápla, ale ta na ní dorážela neskutečně. Pani nám vynadala, že máme otevřené vrátka a hrozila účtem od zvěrolékaře. Jejímu psovi samozřejmě nic nebylo, ale nijak ji neznervóznělo, že pejska nemá ani náznakem pod kontrolou a že se vše odehrává na našem pozemku.
Naši psi se často pohybují na volno. Poslouchají a při potkávání se s jinými lidmi se snažíme, aby byly u nohy, případně pro jejich dobrý pocit je držíme ze vodítko. Já až úzkostlivě, protože si uvědomuji jak nepříjemný pocit velký volně se pohybující pes vzbuzuje. Manželka to řeší daleko míň a dost mě to štve. Faktem je, že psi poslechnou i naši tříletou dceru, ale z mého pohledu to není moc argument.