Ahoj Denko,
to je mi lito, ze Vam to nedopadlo, ale myslim, ze se zatim nemas ceho obavat. Preci jenom od cervence to neni dlouha doba. Ale chapu ty nervy s tim rozhozenim a navic ty pripady kolem sebe (ja mam spoustu smutnych, ale taky spoustu radostnych). Vim, ze je to tezke, ale asi nejlepsi vec co muzeme udelat, je pustit to z hlavy aspon trochu. Moje sestra to taky strasne resila, pak o tom najednou prstala mluvit a do 4 mesicu byla tehotna. Ted ma dvouletou Anicku :-) Moc dekuju za to cos mi napsala, ja se snazim s manzelem na tohle tema mluvit, myslim, ze to i chape, ale nejak to zatim nejde dohromady s jeho zivotnim stylem a presvedcenim (i kdyz je to vsechno jen pohodlnost podle me). Tak jsem se ted rozhodla, ze ho necham trochu premyslet a uvidime. Urcite dej vedet, jak to u Vas pokracuje! Pa!