Přidávám se do klubu. Dcerka mluví od roku, v roce a půl mluvila v souvětích. Od té doby nezavře pusu. Zkoušeli jsem bobříka mlčení, nevydrží ani půl minuty. Taky je ten typ, co mluví hodně hlasitě, spíš ječivě, a neustále má potřebu sdělovat všechno možné i nemožné. Mít doma trezor, tak na ulici každému řekne kód. Do toho se teď přidaly dost divoké hysterické výlevy nálad.
Taky jsem si všimla, že ji neustále napomínám: potichu, neječ, mluv normálně ...
I ve školce mi už párkrát s úsměvem říkali: ta je tak upovídaná, a zopakují mi kdejakou historku z domácího dění. Nemusím říkat, že kolikrát trnu, co tam zase pronese. Nekonečný příběh.