Mám staršího syna, který od svých dvou let a něco, kdy se naučil mluvit ve větách, mluví téměř stále. Ráno se probudí, protře oči a jede. Ve škole se snaží nevyrušovat, ale když může, mluví pořád až dokud neusne. Teda mele - on řve jako Pepin v Postřižinách. Pořád ho musíme napomínat, aby neřval, že ho slyšíme. Večer poznáme, že spí, když slyšíme z pokoje ticho. Ale občas mluví i ze spaní.
Občas také vypínám, pořádně neposlouchám, i když při tom jeho řvaní je to těžké.