Mikeš jako miminka měli diagnozu extrémně dráždiví a lekaví. Mají to spaní takhle od malinka. Byli jsme i na pozorování na neurologii. Teď půjdou i k psycholožce, prvně s ní budou sami. Pediatrička se tomu jen směje, když jí řeknu jak spí a pod... Takže si všechno honím sama. To je ani neláduju sladkým, že by měli přebytek energie z cukru... Jsou hodně temperamentní a živí,. Potřebují strašné kvantum aktivního pohybu, nebo něco co vyžaduje těžké přemýšlení a udržení pozornosti... V létě sami vyšli po svých na Říp a dolů. Od té dědiny před ním. To vládli už loni. Takových výletů podnikáme víc když to jde.nebo dojdem pěšky na nádraží přes celé město, vlakem do Prahy, tam přejdem k metru ve Vysočanech, metrem na Čerňák autobusem do Počernic a pěšo k manželovi do práce... Teď teda s Daníkem ne, neb nemám odvahu si ho vzít v šátku na tak dlouho a oni si do vlaku sami ještě nevlezou potřebují pomoc. Nebo tu obcházíme jedno hřiště po druhém po městě a hlavně ty s těma dřevěnýma věžema a pod.- kam musí vyšplhat nebo vyvinout nějakou aktivitu, aby se dostal ke skluzavce a svezl se apod...