Ahoj, ráda bych se zeptala na radu a Vaše zkušeností. Často se tady píše o prarodičích, kteří nemají o vnuky zájem nebo preferují jen vnuky svých dcer, pár holek psalo, že se raději se svými rodiči nebo tchány nestýkají a mají pokoj. Taky řeším babičku, už hodně dlouho. Manžel chtěl kontakty utnout už dáávno, to já jsem se vždy snažila, aby malá měla s babičkou vztah a měla vzpomínky na společně strávený čas. Teď jsem v situaci, kdy jsem už z toho hodně unavená a začínám si myslet, že výsledek za tu snahu vůbec nestojí.
Babička sama žádný kontakt s naší malou nevyhledává. Nechybí ji, nikdy ji k sobě nepozve, naše pozvání většinou odmítne nebo na poslední chvíli návštěvu zruší. Lety jsme si vytvořili naše vlastní rodinné tradice, které bychom rádi sdíleli i s našimi rodiči. Babičku tedy pozveme na večeři k ukončení školního roku nebo do cukrárny 1.9., nebo na výlet na den dětí ale ji to bohužel obtěžuje. Malou vedeme k tomu, aby babičce k narozeninám vždy něco vyrobila, bere to poctivě, nejsou to žádné šup šup obrázky za 5 minut hotové. Většinou však vůbec nemá šanci svůj dárek babičce předat!
Tchýně nám už několik let natvrdo sděluje na co se jí máme k narozeninám složit. Kupovali jsme už takto novou lednici, pračku, plovoucí podlahy, mobilní telefony..… Když pak voláme kdy se můžeme stavit popřát, nikdy není vhodná doba. Buďto je nemocná nebo unavená nebo má moc práce (do práce nechodí). Když už občas k setkání dojde, babička spustí monolog o svých chorobách, o tom jak na ni všichni kašlem, o zvyšování nájmů a mele a mele. Malé se nezeptá vůbec na nic. Občas se musí nadechnout a tehdy se manželovi občas podaří něco prohodit, třeba: „tu soutěž Eliška vyhrála“. Ta soutěž = krajské kolo, na které jsme babičku pozvali, 2x připomenuli termín a když jsme pak pro ni jeli, nebyla doma (nebo se dělala že není) a nezvedala telefon.
Naposledy mi bylo do breku, když jsem ji vezla na nákupy. My bydlíme v X, tchýně v Y a na nákupy chtěla do Z. Muselo to být ihned, jako vždy když si něco zamane. Manžel byl služebně mimo město, nechala jsem se ukecat, že s ní pojedu. Eliška byla na školním výletě a měli jsme ji vyzvednout v určenou dobu na určeném místě. Musela jsem poprosit sousedku, aby mi ji vyzvedla a vzala k sobě domů. Nákupy jsme vyřídily, pak jsem musela zpět k nám vyzvednout E. od sousedky, (vezla své děti na kroužky) a odvézt babičku domů. V autě se babička rozpovídala o super mini zákuscích, které nakoupila pro Pavlíčka. To si Pavlíííííííček dá, má je moc rád, minule jich snědl celou krabici. Pavlíček je jediný vnuk, kterého babička bere, má 90kg, 18 let a opravdu si rád dá……ovšem jointa. Elišce prosím nekoupila NIC. Jasně, dostala drobnosti, které jsem pro ni a sousedčiny děti koupila já ale okomentovala to, že pro babičku ani není dost dobrá
Mám se ještě vůbec snažit? Dá to dítěti vůbec něco pozitivního, když se s babičkou sice občas setká, ale samá vidí, že ta ji přehlíží???