Ale neboj, jak vidím svýho chlapa, tak se svou láskou je k třetí holčičce daleko nejotevřenější, a i já vnímám, jak se vždycky rozsvítí.

Vždychy jsem chtěla děti tři. Chlapečka a holčičku a pak mi to bylo jedno. Po chlapečkovi jsem vždycky toužila a přiznám se, že stále toužím ) Ale přišly nám holčičky. Bohužel, co se žárlení týče, na to, myslím, není jeden recept. U nás žárlila Eli na Joli hodně otevřeně, fyzicky jí velmi často ubližovala. Podlel mého názoru žárlí všechny děti, jen se různí ve ventilování svých pocitů.

Na každodenní péči o děti jsem prakticky sama. Jednoduché to není, ale zvládnout se to dá! Manžel funguje po příchodu z práce, kdy dělá holčičkám večeři a já se starám o miminko. Koupání a čtení pohádek je výhradně jeho parketa ), ale počtu si i já ) Záleží vždy na dohodě. O víkendu jsem to většinou já, kdo dospává, a manžel se stará, včetně vaření. Jde o to ujasnit si, jak se věci mají. Teorie je jedna věc, ale když dojde na reál, mnohé se přehodnocuje a přizpůsobuje okolnostem. Hodně ubíjející je kroužkování, kdy kroužkuje jedno dítě a zbylé dvě jsou doprovod. Ale i to se dá zvládnout, a pokud je nejhůř, mám v záloze hlídací tety, které zaplatím, nebo vlastní tetu, která mi vypomáhá jeden den v týdnu právě s kroužkem.

Reakce okolí byly rozličné, nejhorší byla mojí maminky, která mi dávala přednášky už skoro od porodu druhé dcerky.... když se dozvěděla, že budeme mít třetí miminko, tak se práskla dlaní do čela, otočila se na tetu a pronesla, že takhle si na důchod nevydělám.... Je důležité si stát za svým a nenechat se rozhdoit. Vykašlat se na okolí. Nemám ráda řeči, že tři děti jsou pro ostřílené rodiče... To je podle mě hloupost. V případě těch lidí jde spíše o lenost, což mnohdy přiznají, ale často schovávají se za finance.... Pokud cítíte, že třetí miminko chcete, jděte do toho, abyste si nikdy nemohli vyčítat, že jste ho tenkrát neměli. Babičky sestra měla děti tři. Pak zjistila, že je počtvté těhotná a obrečela to. Její dr jí tekrát řekl, ať toho nechá, že dítě je dar, že je lepší, když jedno příjde, nežli když jedno odejde. A dopadlo to tak, že dvě děti jí zemřely, dcera je už léta v ldn. Ze všeho jí vždycky vytáhl právě čtvrtý syn, ten poslední, kterého tak obrečela. Kolikrát mi o tom už vyprávěla a tekly jí slzy po tvářích.

za sebe musím říct, že se holky učí víc kooperovat a věřím, že to bude ještě lepší, až si budou hrát ve třech. Těším se na to. A taky bych řekla, že platí, že si holky nedělíme, jedno maminka, jedno tatínek. Prostě jdou k tomu, kdo má volné ruce, ať už samy nebo si je navzájem pošleme. Já bych určitě neměnila. I když často je to psychicky hodně náročné, zvlášť když holky marodí. Ale je krásné jít a mít tři holčičky )

Držím palce, ať to výjde.