Makovko, je to hrozně individuální. Jedině snad že děti opravdu miluji všechny stejnou měrou, ale je fakt, že každého trochu jinak.Je to jednoduché. Na nejmladším je úžasné, jak je ještě roztomilý. Prostředního miluju pro jeho statečné srdíčko, milou povahu, citlivou dušičku a na nejstarším mám ráda jeho zvláštnosti, pubertální nejistoty, mudrlantství...

Jinak už není tolik času na ty starší děti. Zároveň ale nejmladší nemá všechen pro sebe, musí o "mne" dělit s bratry.
Je to náročnější na organizaci volného času. A čím větší rozestup, tím náročnější, aby se vyhovělo všem a všechny bavilo. Někdy nemožné...

Ale velká výhoda pro mne osobně je v tom, že jak starší odrůstají, ještě je doma někdo malinký, heboučký, buclatý...