Makovko, cítila jsem to stejně jako ty. A manžel také. Prostě nám ještě někdo chyběl.
Ze svého života mám pocit, že člověk prožívá určitou dávku stresu. A ta je prožívaná stále stejně, lhostejno, zda je ten stres objektivně vyšší nebo nižší. Když jsem měla první dítě "padala jsem na h.bu." Když jsem měla druhé, opět jsem prožívala pocit "padání na h.bu" a pocit, že s jedním to byla brnkačka. S třetím očekávám opět to samé. Nemyslím, že se moje babička se čtyřmi dětmi a bez tekoucí vody v baráku cítila jinak než já dnes, nebo než afričanka, která si s děckem na zádech pro vodu jde pět kilometrů -byť objektivně vzato já žiju oproti nim v ráji. Takže nic moc horšího nečekám, budu toho mít zase plné kecky a pocit, že předtím to byla pohoda. A ty bonusy si užiju. Důležité je, jak to cítíte s manželem a na okolí se vyprdněte.