Rádo se stalo, to víš, já, když se rozepíšu, tak je ze mě spisovatelka )
Rozhodnutí je jena jen na vás, ale u nás se třetí těhu prožívalo hodně intenzivně. Já, manžel, Elí ve školce,učitelky, kuchařky ve školce ), příbuzní. Když jsem skončila v nemocnici, tak byl manžel bez práce a týden se staral o holky sám od rána do večera a v noci mu lezly do postele ) Chodili za mnou do nemocnice na návštěvy. Kraťoučké,protože Jolance byly jen dva roky a je to čertík. A taky aby ji moc nerozrušovalo, že jsem pryč. Personál už věděl, v kolik že dorazí a evidentně je považovaly za příjemné zpestření. V nemocnici jsem strávila naštěstí jen týden, ale i tak to byla lekce pro nás pro všechny.
A když se Sofinka narodila a chodily za námi do porodnice, to byly taky nezapomenutelné okamžiky. Jak pyšně se nechávaly fotit a pózovaly, hladily ji, Joli ji neustále pusinkovala. Bylo to nádherný. tohle není možné zažít, pokud do porodky příjde "jen" jedno dítko. Když se pak "předvádějí", která ji má radši, je to táááák dojemný ) Neměnila bych ani na vteřinu!!!