Ecim ale to je špatně pochopeno.
Náš život na zemi uplyne jak voda a na jeho konci si budeš pravděpodobně říkat něco jiného. S vyhlídkou, že si tu na zemi někdo 50 - 80 let užívá a další vidina je taková, že jeho štěstí bude končit, protože už má "vybráno", tak s takovou vyhlídkou asi moc lidem do zpěvu nebude. Zatím co ti věřící i pro protrpěném životě si mohou říct, že tady na Zemi hledali především Boží království, že i přes trápení byli vždy odevzdáni Bohu a můžou se těšit do Jeho náruče s tím, že za pár okamžiků jim teprve nastane pravé, nikdy nekončící štěstí. Tak já ti nevím, každý chce něco jiného, to je mi jasné, ale užít si tu pár let a pak být namydlená mi přijde jako parádní hloupost. Prvotní smysl života je být s Bohem. K tomu jsme určeni. Ne tady na zemi. Tady máme pro Boha jen pracovat krátký čas a pak se vrátit k Němu.
Ad rodiče, co se nemají rádi - víš, kdyby rodiče žili podle Božích Zákonů, rádi by se měli. Neškodili by si navzájem a vždy by hledali pro druhého jen dobro. Takového manžela přece nikdo nebude chtít opustit. V takovém vztahu přece nevyrostou pokřivené osobnosti, které budou hledět hlavně na svoje touhy a představy. V takovém vztahu by děti naopak velmi litovali, že jejich rodiče spolu nežijí.
Jinak tvůj citát "Bože, dej mi sílu, abych uměla změnit věci, které změnit mohu, dej mi pokoru, abych uměla přijmout věci, které změnit nemohu, a moudrost, abych uměla rozlišit, co mohu a co nemohu změnit" je naprosto bezchybný, s tím souhlasím. Jen je tím myšleno, že změnit můžeme především sebe a to v lásce k Bohu a bližnímu. Druhého chtít měnit nemůžeme. Ani nemůžeme chtít měnit Boží Zákony a přizpůsobovat si je k našim potřebám. Naopak přijímat máme i to, co bychom si třeba dobrovolně nevybrali. Neb právě různé druhy trápení nás můžou přiblížit k Bohu.
A co se týče mě - nejsem nucená žít v nešťastném vztahu. Pro mě vztah s Bohem znamená mnohem víc, než vztah s mužem. Můj muž je hříšný a neumí mě udělat šťastnou. Ale s Bohem jsem šťastná. Denně mi dává sílu a řešení, co a jak mám dělat, abych to zvládla a udržela pro děti rodinu. Však on Ježíš ve svém životě taky trpěl (a to ještě ne vlastní vinou, neb byl bez hříchu.) Proč bych já si měla myslet, že trpět nemusím, když jsem hříšná?