S mojí matkou je to jak na houpačce.Někdy je v pohodě,někdy je opravdu šílená.Někdy mám sto chutí ji poslat do ...,někdy jsem ráda,že ji mám

Je pravda,že když se narodila dcerka a já po porodu měla vysoké teploty a zánět prs,tak nám pomohla opravdu moc a moc.Dcerka ji má taky celkem ráda,ale mého taťky víc.Kvůli dětem bych nic radikálně řešit nechtěla.Matka má vnoučata opravdu ráda,kdykoliv je ráda pohlídá.Bydlí od nás 30 km - díky bohu za to

Ale co mi vadí je to,že mě stále považuje za nemožnou,neschopnou,když se nezařídím podle jejich rad,je vše špatně.Když přijde k nám,chová se tu jako doma.Vždy jí zdůrazním,že mi to vadí,že tady je jen na návštěvě,ale ona se jen směje.Začne mi doma klidně uklízet,vařit... - prostě děs.Chodí asi jednou za měsíc.Vždy jí řeknu,at jde s dětmi ven,ale většinou je u nás celý den a celý den venku opravdu být nejde.Když má přijít,jsem z toho už předem vynervovaná.POslední dobou mi to vadí stále víc.Každý den telefonuje,ptá se jak se máme,ptá se na děti - všechno v pohodě.Ale jak řekne,že přijde,mám po náladě.Někdy si povykládáme celkem fajn,ale z toho je schopná mi doma umýt např. všechna okna a u toho opakovat,jaký su prase,že mi to nevadí.Tak jí v klidu řeknu,že prasata asi teda jsme,že nám to opravdu nevadí no a je zle.Asi by někdo za takovouhle pomoc byl rád,ale nic se nemá přehánět
Chodí k nám jen když je manžel v práci,jinak nee.Jinak pouze na oslavu narozenin dětí

ASi jiná nebude,ale já cítím,že tohle už dlouho nevydržím.Manžel se do toho neplete,nechává to na mě.

Co byste poradili vy?

Mám být přísná i za cenu toho,že spolu přestaneme mluvit anebo kvůli dětem mám dále vše snášet?Jednou za měsíc to jde,ale někdy je to i častěji a to už je potom opravdu náročné

Na moji švagrovou to zkoušela kdysi taky a dopadlo to tak,že se brácha s mamkou pohádal a přestali spolu mluvit.A můj synovec babičku opravdu neznal