Naprosto chápu..já to takhle měla malinko podobné s manželovo maminkou...přijdu domů a ona u žehlící prkna, bylo jasné, že musela do podkroví (kde mám hrabárnu a sušárnu) a rozložila si "stánek" v kuchyni a "pomáhala". Bylo to už poněkolikátoté, několik konfliktů na téma "pomoc v domácnosti", neudržela jsem se a řekla jí, že to opravdu nerada vidím a že už jsme se o tom několikrát bavili. Dotklo se jí to (chápu) a odešla rychle pryč, jen řekla, že myslela, že budu ráda (ačkoliv v průběhu minulých min. 5 let slyšela několikrát od mne i od syna, že si nepřeju nic takového). Kámošky se mi smály, že by byly rády, kdyby jim něko vyžehlil a pomohl :) ale jak mně to točilo, když jsem přišla domů a tam umytý stůl, srovnaný ubrus (jinak než to dělám já), sklizené věci na lince, složené prádlo ze sušáuku.....stalo se to vždy, když vozila syna a pak přišla domů a já doma nebyla. Výslovně jsem jí prosila já, manžel, že ať nic neuklízí a věnuje se jen vnukovi (když kvůli němu přijela)...nic...když jsem ležela v šestinedělí doma, celá bolavá a sešitá, tak také přišla, že mi jde umýt okna, že se na to nemůže dívat...to jsem jsem také těžko nesla a slušně jí řekla, že prostě ne. Moje máma už zemřela, tak nevím, kdyby to takhle bylo od ní, ale myslím si, že to bych nesla lépe, ale stejně je to na palici...nabízí nám pomoc a my ji nechceme....je to s námi těžký