Ne nedají, to je pravda. Můj táta pořád chtěl nám pomoci na zahradě, že nemáme čas a tak. To byla pravda a tak jsme řekli - tak jo, ale bude to po našem. No jasně. Nechtěla jsem nic, jen srovnat pozemek, máme tam 2 úrovně, tak, že jedna část bude rovně, druhá také a mezi tím bude přesně daný svah kvůli tomu, aby to projela sekačka. Náš táta - ne, mně by se tam líbil chodníček, takhle a takhle. Říkám - ne, tati, tak to nebude, žádný chodníček, bude tam trávník, pokud to nechceš respektovat, děkuji, nechci pomoci. Tak jo. Přijeli jsme po týdnu z dovolený a co tam bylo? Chodníček - prej podívej, jak je to krásný, takhle jsem to chtěl. Řvala jsem jak tur, že jsme se přece dohodli, důvody jsem mu vysvětlila, že to takhle nejde. Urazil se a můj muž musel chodníček pracně odstraňovat a rovnat svah. Navíc jsme pak zjistili, že táta plevel nezničil, ale jen na mělko zaryl, takže z jedné pampelice jich bylo 10. Opravdu bezva pomoc.
Od tý doby na sdělení - já bych vám pomohl - říkám rovnou - ne, tati, děkuji, až bude čas, pustíme se do toho sami.
Ale on si nedovolí bez našeho svolení něco dělat, naštěstí.