Párkrát se mi takto zdálo o mé babičce, párkrát o tátovi - ty sny byly jiné, než když se mi zdály běžné sny, ve kterých prostě nějak fungovali "zapojeni do děje"...co já vím, třeba se mnou někam jeli. V těchto snech přišli, ptali se na to, co je nového, jak se mám, popovídali jsme si - s vědomím (jejich i mým), že jsou reálně tolik a tolik let po smrti. Babičku jsem v tom snu chtěla pohladit po ruce, odmítla s tím, že je mrtvá a ten dotyk by mě vylekal. Nijak jsem si ty sny nepřála, nepřišly v době, kdy jsem na dotyčné intenzivně vzpomínala, nebo mi bylo po nich smutno. Byla to milá setkání, nic zlého se následně nestalo . Neřešila bych to, pokud máš dobrý pocit, nechej to tak. Ať už to má jakýkoli základ a pramen (v psychice, nebo v jiných oblastech), nějaký význam to pro tebe má a to je podstatné. Nakonec - co my víme, co všechno je, nebo striktně není možné mezi nebem a zemí - můžeme se jen dohadovat a podle svých přesvědčení něčemu buď věřit, nebo nevěřit. Tak - hezké sny.