Mně se líbil moc. Přišlo mi, že tam bylo krásně ukázáno, jak se ty děti, ač z různých kultur a z různého prostředí, vyvíjejí podobně. Japonské mimčo si hrálo s CDčkama, africké s nějakými špalíky a přitom dělaly stejné věci. Ta africká vesnice byla se mi líbila, všechno tam působilo přirozeně, dítě pořad ve společnosti ostatních matek a dětí. Mongolské dítě mi přišlo dost opuštěné, žili na samotě, rodiče měli spoustu práce kolem jurty, takže často bylo jenom se sourozencem, který ho někdy pěkně otravoval. Ale naučilo se chodit a žvatlat stejně jako ostatní. No a japonské a americké dítě, to mi přišlo podobné jako u nás, děti se opečovávají a rozvíjejí, maminky chodí na cvičení, prohlížejí si s nimi knížky atd. Vedlo mě to k zamyšlení, kolik těch aktivit pro miminka je spíš pro rodiče než pro děti. Ne, že by jim to škodilo, to určitě ne, ale klidně by se bez toho v takto nízkém věku obešly. Obecně to bylo hezky udělané, naprosto srozumitelné i bez titulků, skvělé záběry, nejlepší asi popravdu z té africké vesnice, hlavně ta interakce s ostatní černoušky