Přidat odpověď
Nezažila jsem žádné vyjevení jako "jdi do práce, Mařenka potřebuje vystřídat", ale pokusím se popsat jak já vnímám "příchozí poštu". Nejčastěji je to náhlá myšlenka, která je zprvu poměrně slabá jako jakýsi nápad co se mihnul hlavou a postupně nabírá sílu. Je často překvapivá, např. úhel pohledu, který mě prostě vůbec nenapadl. A vždy je zcela dobrá až průzračně jednoduchá, řekla bych zcela souznějící s duší, svědomím, láskou. A rozhodně to nebývá to, co se mi v tu chvíli zrovna líbí, nebo hodí. Nechá se docela dobře odmítnout, ale prostě tam je a nelze na ni zapomenout jako na jakýsi nápad. A empiricky ověřeno- vyplatí se jí řídit. Je pro mě hodně těžké to popsat, myslím, že je snazší to rozpoznat.
Předchozí