Ještě k tomu, jestli to Hroudo poznáš. Nevím. Mně se velmi osvědčilo prostě naslouchat. Zklidnit se a čekat, prostě dát prostor tomu, kdo ti chce něco říct. Klidně si u toho nechám všechny pochyby a myšlenky typu "no jasně zrovna teď a tobě bude volat Bůh", ale přijmu to, že pokud jo, tak já jsem tady a teď s tím vším, co ke mně patří. Mně to funguje. Od myšlenek o mouše co právě leze po zdi se velmi často dostanu překvapivě jinam. (No někdy taky usnu, ale což, on mně má rád i takovou
).