Mariano,
já ti nevím, asi to vidím jinak. Jako věřící vůbec nemám potřebu někoho o svý víře přesvědčovat nebo o ní vůbec mluvit, protože je to moje soukromá věc. A nesetkala jsem se nikdy s tím, že by se kdokoli snažil moji víru zpochybnit nebo napadat, nebo že by se tomu posmíval a měl mne za zpátečníka. Podle mne opravdu nejvíc "vadí" to radostný zvěstování.
Mne by nikdy nenapadlo přesvědčovat nevěřícího, že Bůh je a ani žádnej nevěřící ode mne nechtěl bejt přesvědčovanej. Tudíž problémy tohoto rázu nemám. Jedinej, kdo o tom chtěl mluvit byla moje matka, jenže s člověkem, kterej ti naprosto vážně řekne, že "Bůh není, protože kosmonauti ve vesmíru žádnýho neviděli" opravdu nemá smysl ztrácet čas.