Taky přidám jednu příhodu. Je stará skoro 6 let.
Byla jsem asi měsíc s malou na neurologii.
Byl tam chlapeček, o němž si české sestřičky šeptaly, jak ho nikdo nechodí navštívit, slovenské sestřičky ho po večerech nosily a ve volném čase si s ním povídaly.
Pak tam přibyla holčička asi desítiletá. Maminka s jejím bráškou byli hospitalizovaní na jiném oddělení.
Maminka měla vyražené zuby, děvče pravidelně navštěvovala a kladla jí na srdce, ať si s tím malým chlapečkem hraje.
Taky jí říkala - musíš pořád říkat, že tě to bolí, nemám jinou možnost, to je naše jediná šance.
Závěr si udělejte samy, neodvážila jsem se zeptat, co se stalo.