aby nevzniknul mylný dojem - já jsem taky svoje scénky vyfikla. Hned ta první, když jsem na to přišla byla, že odcházím a nechávám mu i byt i syna, že toto nevydýchám (synovi bylo tehdy kolem 1,5 roku). A myslela jsem to smrtelně vážně a byla bych to bývala udělala (což on, myslím, věděl, natolik mě zná). Akorát se to provalilo na dovolené - na chalupě 3 hodiny autem od domova, uprostřed lesů, samota - tak jsem si nemohla hned sbalit kufry a vypadnout z domu.