Mám rři děti a s každým naprosto odlišnou zkušenost se čtením. Nejstarší holčička šla do školy coby čtoucí, takže čtení se nás netýkalo. Mladší holčička před školou nečetla, ale jak se to učili, tak jí to samo naskočilo, takže jsme čtení taky neřešili. Její dvojče kluk nečetl, nenaskočilo mu, takže jsme dřeli. Nakonec se to naučil (jako ostatně každý), ale stálo nás to hodně sil a času. Co mohu poradit: MA číst jako mmmmmmmmmm aaaaaaaaaa, mmmmmmm aaaaaaaaaa, mmmmmmmaaaaaaaaaa, mááááá, ma. Takto se všemi slabikami. Opravdu denně trénovat. Slabiky si nejlépe napsat na malé kartičky a měnit pořadí (karty na čtení, které dostávali za úkol, se malý během dvou dnů naučil zpaměti, tak pak trénování nemělo žádný smysl). Další důležitá věc, kterou mi poradila učitelka, je číst s ním. Já jsem si myslela, že to právě nemůžu, že tím mu jako napovídám, ale právě že jo, že napovídat se má. A raději než 10 minut číst, tak dvakrát minut pět. My jsme vždycky nastavili minutku a když zapípala, tak se okamžitě končilo (i uprostřed slova), malý věděl, že to bude jen 5 minut a že 5 minut je "krátko" a ne "dlouho".

Jinak teď je malý už v druhé třídě a čteme poctivě dál, teď už ne slabiky nebo slova, ale věty. Je to pořád potřeba. Po prázdninách, kdy 2 měsíce nečetl, jsem brečela, když jsem jej slyšela, byla to hrůza, ale trénink opravdu dělá hodně. Přeji mnoho sil!