Určitě je dobré vyřvat se, až do vyždímání. Já tímto prošla a stále procházím. Protože jsem zjistila, že odejít nechce, tak jsem toho dost brutálně využila. Den co den měl opravdu teror, protože jsem pořád cítila nějakou maličkou křivárničku. Nemluvím o jejich vztahu-ten už nebyl milenecký, ale o smskách. A to jsem neuměla strávit. Pokud on udělal průšvih a chce začít znova, tak jedině s čistým začátkem a ne mít hned na začátku nějaký trapný tlachání s tou chuděrou, ač třeba už neškodné (musela jsem si rýpnout). Navíc já to vyhození myslela vážně, to dělá taky asi hodně, prostě jsem si jen uměla představit, jak to bude bez něj. A šlo by to krásně. Někdy mě štve, že jsem neměla možnost to vyzkoušet.
No abych se dostala k tomu, na co se ptáš. Prostě je to 100 a 1. Je vřelej, láskyplnej, cítím, že nejsou ani smsky vzhledem k povalujícím se mobilům a tak celkově to nějak cítím. Neříkám, že se to zase nemůže zvrtnou, občas mám naprosto šílený stavy, když třeba dlouho nepíše nebo když se zdrží v práci, ale je nutné mu toto nedávat najevo. Cítím z jeho strany obrovskou snahu, proč bych se nesnažila já. Pokud Tě přepadnou tyto šílený stavy, hned začni něco dělat. Začni vysávat, běž ven, začni si číst, běž si zaběhat, ale utlum ten vztek nebo lítost, protože v tuto chvíli Ti to k ničemu nebude a můžeš tomu jen uškodit. Ale maličká rada. Jen tak ve skrytu duše si představuj, jak bych to bez něj zvládla, protože, kdyby se to nedej Bože stalo ještě někdy, budeš na to připravená. Ale toto bych poradila naprosto všem, i těm, co se to nestalo. Protože málokdo by přiznal, že se mu to může stát, než to přijde. A dělají to i ženský. Akorát si myslím, že ženský nejsou tak pitomý a dokážou to nějak ukočírovat, aby to nedopadlo bolestí pro někoho, kdo ta to nemůže. Neříkám, že vždy.