taky bych to viděla na chvíli ven. Ono to i líp "rozkouskuje" ten den, není to pak tak dlouhý.

A s tím křičením - dneska jsem měla dost z jedný maminky na ambulanci (byli jsme se synkem na kontrole s rukou v sádře). Byla tam s manželem a 2 dětmi - asi dvojčata nebo hodně blizoučko věkem k sobě holčička a kluk, tak cca 1,5-2 roky - takže lítaly jak neřízené střely, se vším třískaly, válely se po zemi a vydávaly pazvuky a skřeky - ještě pořádně nemluvily. Nevím teda proč byli na chíře, když obě děti hýbaly rukama i nohama jako by jim nic nebylo - no možná pro sichr, každopádně ta maminka pořá dokola na ně volala jen jménem - pořád dokola -jen ADAME!!! TEREZKO!!!!! - nic jiného jim neřekla (třeba jako že by jim vysvětlila co chce či nechce aby dělali). Tatínek tam seděl jak blůma. Děti jak byly v tandemu tak byly pěkně rozjeté, maminku vesele ignorovaly, šlapali po lidech atd.... no jasně, člověk to vydrží - a) jsou to batolata, b) je to na omezenou dobu a říkáte si - vypadnu a budu mít klid. Ale zarazily mě 2 věci - proč ten manžel nevzal kluka vyběhat ven (ten byl agresivnější a do ordinace nešel, jen maminka s holčičkou), a proč ta maminka na ně tak nepříjemným tónem volala jen tím jménem a jinak jim nic neřekla. Těm dětem se to jejich jméno musí nutně zprotivit - pro mě jsou to po dnešku dvě velmi odpudivá jména :-/ museli byste slyšet ten tón....

Tím chci říct - že pokud se svým synem jinak komunikuješ, vysvětluješ, ve chvílích kdy jsi klidná, bude umět rozlišit i to, že jsi někdy rozčilená nebo něco striktně vyžaduješ. Ono skrývat svoje emoce je taky naprd. Ale umět být čitelná pro to dítě - teď jsem hodná, teď se zlobím - je taky důležité. Ne pořád jen stejný univerzální tón na všechno....... Takže zas tak hrozně si to neber - škola života