Jani,
taky jsem byla nevěrná, byl to poslední impuls k odchodu od manžela. Děti jsme naštěstí nestihli mít, ale i tak to rozhodně nebyla procházka růžovou zahradou. Manžel nechtěl pochopit, že i přes to, že vím, že je to hodný, pracovitý chlap s dobrým vztahem k dětem, se smyslem pro humor atd, už s ním nechci dál žít. Rok mi trvalo ho přesvědčit podepsat shodný rozvod. Přišlo mi absurdní se soudit o "naši lásku". O nic jiného jsme se soudit nemohli, SJM prakticky žádné, bez dětí.
Abych to ještě upřesnila, nerozváděla jsem kvůli milenci, on byl jen impulsem k uspíšení celé situace. Už to jsou 2 roky, co jsem od manžela odešla a nikdy jsem toho ani jednou nelitovala. Milenec zatím stále figuruje v mém životě, ale vidina společného života v nedohlednu. Přesto nelituji. S manželem bych se utrápila - pocitově.
Tobě držím palce!