my to máme s bývalým podobně. Malá bydlí se mnou, ale jde k němu kdy chce, když nechce, tak nejde, na dárky se jí skládáme půl na půl - resp. každý koupíme něco a dohromady jeden velký dárek, když je problém, řešíme ho společně, vše spolu prodiskutujeme, když něco potřebuju, prozvoním ho, on zavolá, malé domluví, napomene....na její výchově se dovedeme dohodnout a stát při sobě a ne aby ji jeden vedl do prava a druhý do leva, ze školky ji vyzvedáváme jednou já, podruhé on, prostě jsem spokojená, jak to funguje, když už to nešlo jinak....nikdo malou k ničemu nenutí a násilím ji nikam nevozí, jak to třeba jinde funguje.... zajímavé ale je, že dokud jsme byli spolu, tak o malou nejevil zájem vůbec, pouze čerstvě po jejím narození a pak jakoby nebyla, jakákoli činnost s ní pro něho byla jaksi zbytečná - vždyť přece na mateřské jsem s ní byla já. Na výlety s námi jezdil z povinnosti a někdy i z donucení, přišel z práce a zapadl k počítači a tam seděl do dvou do tří do rána a o víkendu to dospával. TAkže prakticky nepoužitelnej. Teď by jí snesl modré z nebe. Je super táta a já jsem ráda, že je takový....Každý mi nadává, že k němu malou pouštím moc často, ale zase takových otců není mnoho a já jsem ráda, že o ni má zájem a rozhodně to hodlám podporovat....