Zdravím všechny, mám dceru 7 let a ta je od malička takové pohodové dítě, nikdy nebyla na mně tak fixovaná jako obvykle děti bývají, byla vždy taková sebejistá, společenská ,usměvavá a nyní máme ročního chlapečka a to je její pravý opak, je strachy bez sebe když se vzdálím, je hodně lítostivý- od ostatních dětí si nechá vzít hračky a pak za mnou běží a pláče, nesnaží si je vzít zpět (sestra a sestřenice mají stejně staré děti, takže v rodině příjde docela do kontaktu s vrstevníky). Když něco udělá ,co nemá a já se jen škaredě podívám hned je hrozně lítostivý. Myslíte, že chování dětí od útlého věku může vystihnout charakter chování ve starším věku?
U dcery se mě zdá, že ano. Ale nevím. Nechci aby z něj byl otloukánek, který se bude všeho bát. Syněk na chvíli usnul a mám teď čas, tak mě zajímá co si třeba myslí ostatní. Vím samozřejmě , že v určitém věku se děti takto chovají, ale on je opravdu hodně lítostivý a bojácný.
Díky za názory.