Záleží jaký speciální pedagog, tedy záleží na oboru. já mám psychopedii a logopedii. Tedy bych měla pracovat s dětmi s mentálním postižením, př. bývalé zvláštní a pomocné školy. ( to mi u dcerky moc nepomůže) a logopedie se obecně zabývá dětmi (i dospělými s poruchou komunikace. Dcerka zaostávala v řeči a měla mnohočetnou patlavavost. Diagnostiku jsem nechala na klinickém logopedovi a vyvození a upevňování hlásek jsme zvládli společně. (aspoˇň na něco mi to bylo)
Jenže abych bez větších problémů zvládala dceřino chování potřebovala bych etopedii, tedy výchovu a výuku dětí s výchovnými problémy. Hm. Ta mě nikdy nelákala. Nepíšu to proto, abych se snad vymlouvala, prostě jenom neznám ty fígle jak na takové děti. A spousta rodičů jsou mnohem lepší vychovatelé než sebelepší pedagog.
Jednoduš moje povolání dceřinu učitelku nejspíš dráždí a odráží se to i nachování k dcerce.
ještě pro ty nicky výše. já k psychologovi díky manželovu deptání chodím, on samozřejmě ne, jelikož to nepotřebuje.
Myslela jsem, že by to dcerce mohlo pomoci zvládnout celou nelehkou situaci, alespoň částečně.