Michale,
to co ted napisu, neber prosim spatne. Ale zadne dite neni v pravem slova smyslu tvoje, neni tvuj majetek. Poradim ti jednu vec - to co jsi napsal tady, neprezentuj pred soc. pracovnici, je to dost nestastna formulace... Take jsme si prosli celym procesem a v jeho prubehu jsem si uvedomila, ze to neni o tom zamanout si, ze chceme dite takove a makove a dostaneme ho. Adopce i PP maji sva specifika a prvotni by mel byt zajem pomoci diteti, ne ukojit svoji touhu po nem. Tyto deti jsou opravdu jine, NENI to jako s biologickymi a je omyl si to myslet. Nefunguje to tak, ze prijmes dite automaticky do rodiny, ono do ni naprosto samozrejme vpluje, je "tvoje" a tim to konci. Ma svoji minulost, at chces nebo ne, nekde ma svoje biologicke rodice, o kterych pravdepodobne jednou budes muset mluvit, vetsina deti je poznamenana citovou deprivaci... Budes resit uplne jine veci, nez jsi dosud zvykly. My mame dve deti biologicke a jedno romske v porucenske peci (v podstate pestounska pece, v nasem pripade bez ucasti rodicu, oba jsou zbaveni rod. prav, takze nahrazujeme zakonne zastupce, mame vetsi prava nez jen pestouni, muzeme napr. s ditetem vybirat skolu, vyrizovat doklady, cestovat atp.). Nase mala nema zadne vetsi problemy, prisla k nam ve 3 letech, je to bezproblemove dite. S citovou deprivaci jsme si ovsem uzili sve. A stejne s ni neustale resime jine veci, nez s bio detmi. Pamatuje si pobyt v KU, pta se na svuj puvod, neustale se ujistuje, ze ji mame radi... zkratka to dost resi. Tomu se v budoucnu nevyhnes. Tim vsim chci rict, ze zadne dite neni tvuj majetek a o tech adoptovanych to plati dvojnasobne, ne-li trojnasobne.
Neber to prosim zle, chci ti jenom poskytnout pohled z druhe strany.
Co se tyka psychotestu a kurzu, jsem jejich velikym zastancem a fandou. Osobne si myslim, ze tobe to hodne, hodne pomuze si ujasnit, o cem adopce vlastne je (nebo by mela v idealnim pripade mela byt).