Pawlo - ono je to opravdu hnusný, protože jsem přesvědčená, že nemám jen ten pocit, ale že opravdu se dusím. Je to jako by mi něco sedělo na hrudníku a já se nemohla pořádně nadechnout. A protože nejspíš logicky pak začnu panikařit, tak o to hůř se mi dýchá až mám pocit, že za chvíli se už vůbec nenadechnu a udusím se. Není to jen nepříjemné, je to poměrně dost hrozné.
Mně to neodezní samo, já pak třeba celou noc vůbec nemohla usnout. Teď musím vstát, většinou odejdu do kuchyně se napít vody /ne kvůli tomu pití, ale asi abych se rozptýlila a přišla na jiný myšlenky/, pak se vrátím, sednu si, snažím se myslet na něco příjemného a pozitivního, pak začnu dýchat a představuju si, jak se mi ten kyslík rozlévá do celého těla ..........., pak si přestelu na vysoko pod hlavou a pak jdu znovu spát. Ale důležitý je se zbavit strachu z toho, že až si lehnu, že nebudu moci dýchat. Když na to bude myslet, začne to znovu. Ono to zní jednoduše, ale to přenastavení mi trvá třeba hodinu.